3.2. Náhradní sladidla

Umožňují osladit potraviny aniž by došlo ke zvýšení jejich energetické hodnoty. Jsou po této stránce slabší než cukr (sacharóza). Umělými sladidly se sladí žvýkačky, limonády a odlehčené potraviny.

Mezi náhradní sladidla patří E 950 (acesulfan K), E 559 (neohesperidin), E 954 (sacharin), E 957 (thaumatin), E 420 (sorbitol), E 421 (mannitol), E 953 (somalt), E 967 (xylitol).

Pro všechny aditiva jsou stanoveny ADI (akceptované denní dávky). Např. pro sacharin, což je důležité při deitách často spojených s cukrovkou, je ADI 5mg na kilogram tělesné hmotnosti. V literatuře se uvádí, že mezi riziková náhradní sladidla patří aspertan (E 951), cyklamát (E 952) a xylit (E 967), která mohou u citlivějších osob způsobit nadýmání, průjmy, migrény a alergické reakce. Některé země nepovolují využívat např. cyklamáty jako náhradní sladidla.

Umělá neboli náhradní sladidla jsou velmi důležitá, neboť jak jsem již uvedla vzrůstá počet onemocnění cukrovkou (Diabetes mellitus), ale také roste poptávka po potravinách s nízkým obsahem využitelné energie. Alkoholické cukry (sorbitol, xylitol, mannitol) mají sladivost odpovídající sacharóze. Syntetická sladidla mají často sladkou chuť až 100x vyšší než sacharóza. Proto je nutná technologická úprava výrobku použitím plnidel. Důsledkem byly diskuse kolem sacharinu (USA-1977). Používání tohoto oblíbeného náhradního sladidla za 80 let neprokázalo výraznější riziko. Jiná situace je u aspartamánu (E 951), který je sice svým složením blízký původním látkám, ale je nestabilnější a to zvláště při vyšší teplotě a nízké hodnotě ph. Vznikají produkty, které jsou pro organismus méně vhodné, než mateřská sloučenina.